«

Světová škola a nákup zdravých lahví pro budoucí prvňáčky

Vážení rodiče, milé děti, kolegové!

Výzva k pohybu pro podporu ZDRAVÝCH LAHVÍ skončila. 21. června byl ukončen příjem přehledů sportovních a jiných klání, vše bylo podtrženo a sečteno. Všichni, kteří se zapojili, vysportovali neuvěřitelných 53000,-kč. Potřebovali jsme menší částku, ale zpočátku jsme nevěděli, kolik lidí se zapojí, jestli budou výkony dostatečné… Ale byly! Připomeňme si nabídku aktivit, ze které mohli dobrovolníci vybírat:

 

  • Běh, procházka, či túra v přírodě. Foto u cedulky – (Lysá hora, Pustevny, Hončova hůrka apod.), údaj z chytrých hodinek, nebo jen prostě údaj o tom, kolik toho kdo ušel, zaběhl.             (1 km=10,- Kč)
  • Jízda na kolečkových bruslích nebo na kole. Vyfoťte se, třeba i s rodiči, a pošlete údaj, kolik jste ujeli. (1 km= 5,- Kč)
  • Sestava cviků. Viz příloha dole.
  • Domácí práce. (natírání, sekání trávy, dřeva apod.) Pošli foto a přidej údaj o tom, kolik hodin jsi pracoval. (1 hodina = 100,- Kč)
  • Kreslení obrázku. Téma: škola, zdravá lahev, plýtvání. (dle náročnosti od 20,- Kč do 100,- Kč)
  • Písemná práce na téma plýtvání. (dle náročnosti od 20,- Kč do 100,- Kč)

A jak to tedy vše dopadlo?

Do akce se zapojilo 50 rodin či jednotlivců. Běhalo se, chodilo, jezdilo na kole, kolečkových bruslích… Na účet jedné rodiny jsem připsala částku 4590 korun, a to za chůzi. Nečekejte výlety do dáli – stačilo se podívat opakovaně na rozhlednu do Kopřivnice, k Boroveckým rybníkům, či projít se na Hukvaldy. A že je to nuda, pořád na stejné místo? Příroda je nádherná každý den a každý den přináší nové vjemy. J Jiné rodině jsem připsala částku 3563 korun, a to za jízdu na kole. Možná, že se v naší škole rodí šampion. Totiž, jeden malý chlapec si klidně ujede na kole jeden den i 50 kilometrů!!! O největší přísun peněz se ovšem postaraly děti, které mi poslaly důkazy a záznamy o práci, kterou vykonaly doma, nebo v přilehlých prostorách svých obydlí. Dělaly toto: vaření, pečení, smažení, žehlení, kopání díry na bazén /21 hodin/, stavění kurníku, štípání dřeva, sekání trávy – kosou, strunovkou, sekačkou i traktůrkem, krmení koní, házení hnoje, oprava ohrady pro ovce, zdění, rozvod topení. Na konto jedné rodiny jsem připsala částku 14 787 korun! Pozn.: Mám takový pocit, že kdyby byly děti častěji u práce, tak by se snáze rozhodovaly, kam po 9. třídě. J Některé děti se rozhodly psát, jiné kreslit.

Za všechny písemné práce mi dovolte podělit se s vámi o jeden příběh. Mohl by se nazývat Povlečení na cestách, aneb jak se jedna látka rozjela do světa.

Když jsem si jedny Vánoce rozbalil dárek, našel jsem v něm povlečení na postel. Takové dárky se v roce 1990 běžně dostávaly, byl jsem rád. Na látce byly velké květy červených vlčích máků. Začal jsem povlečení používat. Samozřejmě jsem neměl jen jedno, ale i tak se časem povlečení zařadilo do fronty věcí, které už nepatří k novým. Vydrželo ale velmi dlouho. Když jsem se v roce 2010 chystal na Borneo / Indonésie/, přibalil jsem si moje vlčí máky s sebou. Je totiž dobré mít v těchto končinách povlečení, protože si do něj vlezete a jste jako ve spacáku, který sice nehřeje, ale to není v těchto končinách zapotřebí. Když můj pobyt končil, věděl jsem, že tam povlečení nechám. Děláváme to tak my všichni, kdo jezdíme do míst, kde toho moc lidé nemají. Necháme tam třeba i boty. Odjel jsem domů, povlečení mi nějak nescházelo a samozřejmě mě ani nijak nezajímalo, co se s ním stalo. Proč taky. E-mail, který jsem obdržel letos v dubnu, mě velice potěšil a dojal zároveň. Psal mi známý, kterému jsem povlečení před 10 lety zanechal:

Ahoj příteli,

vzpomeneš si ještě, jak ti někdy v roce 2010 dala manželka s sebou na cestu na Borneo květované povlečení? Poté, co jsi mi ho nechal, používal jsem ho dost dlouho jako deku. Když mi ho krysy po nějaké době prokousaly, ušila mi Darmanova žena nový potah. Nedokážu ti ani popsat, jak jsem byl překvapený, když jsem po čase v kuchyni Darmanovy ženy objevil kousky tvého povlečení, ze kterého si ta úžasná žena našila utěrky. Za posledních 10 let na Borneu tvoje povlečení změnilo místo i funkci, párkrát mu už hrozilo, že skončí v odpadu, ale nakonec stále ještě žije a slouží.

Akorát nevím, co se stane, až si i indonéské hospodyňky budou moci kupovat nové věci.

                                                                                          Tvůj přítel

Tak to bylo něco. Hned jsem příběh povyprávěl celé své rodině, a teď posílám příběh látky s vlčími máky vám. Nebylo by krásné, kdyby měly i věci příběhy?

lahve

Moc děkuji našemu poslednímu pisateli i vám všem, kteří jste se zapojili do naší výzvy. Vlastně jste se tak postarali o to, že lahve našich prvňáčků budou mít svůj příběh. Ještě sice nemají svého majitele, ale už dnes mají začátek svého příběhu, svého života. Jak dlouho jejich příběh bude existovat, to už bude na jejich majitelích. A co vy? Máte věci, které mají svůj příběh? Pošlete nám ho, třeba z jich uděláme malou, nebo velkou povídkovou knížku. Přeji krásné prázdniny a už teď se těším na setkání s těmi, kdo podpořili ZDRAVÉ LAHVE opravdu nejvíc. Na ty čeká na začátku školního roku malá odměna. Dětem i jejich rodinám.

Za tým světové školy vás srdečně zdraví Vlaďka Strnadová.